Dalším porušením je fakt, že soud shledal postup otce za porušení povinnosti, když otec zajišťoval školní docházku, a to po dohodě s vedením školy, formou částečného individuálního vzdělávání (které je legálním způsobem plnění školní docházky dle školského zákona). Soud tak fakticky postihl otce za jednání, které je v souladu se zákonem, což je nepřípustné (srov. čl. 2 odst. 3 LZPS). Soud tak nepřiměřeně zasáhl do povinnosti a práva zajistit výchovu a vzdělání vlastního dítěte, a to dokonce v situaci, kdy totožný způsob výuky je praktikován v rámci pravomocné úpravy každý sudý pátek. Navíc, právo a povinnost zajišťovat vzdělávání je otci zachováno i při svěření dítěte do péče matky, kde jde o samostatnou komponentu rodičovské odpovědnosti, oddělenou od péče (srov. § 858 o.z.).

Zásadní vadou úvahy soudu je konstatování, že obě děti otce pocházejí z různých měst. Jde o zjevnou lež, obě děti pocházejí z téhož města, a to z Prahy, odkud byly z bydliště založeného dohodou rodičů vytrženy nezákonně svými matkami a tím byla založena celá složitost a konfliktnost obou sporů. Soud v případě nezl. Karla nadále poskytuje právní ochranu tehdejšímu nezákonnému jednání matky, umožňuje matce nadále silně těžit z protiprávního stavu, který nastolila a nad nímž má i kontrolu a možnost volby, když v Praze vlastní byt (srov. § 6 a § 8 o.z.).

Soud tím poskytl ochranu nezákonné změně bydliště matky do té míry, že nutí další dítě otce, 3letého Adama, který byl nyní svěřen do střídavé péče, aby měl díky matce Adama a matce Karla dokonce tři výchovná prostředí. Soud rovněž zcela chybně a v rozporu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte pomíjí zájmy nezl. Adama. Zájem dítěte je hledisko přední v jakémkoliv řízení, které se ho týká. A nezl. Adama se řízení o úpravě rodičovské odpovědnosti Karla nepochybně týká, neboť soud směřoval k přinucení otce k řešení, které by fakticky určilo i místo bydliště nezl. Adama. Soud je vázán mezinárodní smlouvou postavit zájem obou dětí jako hledisko přední. Odkazuji i na § 2 o.s.ř., kdy soudní moci je uloženo dbát, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

Další zásadní vadou rozhodnutí je způsob stanovení vykonatelnosti. Soud ji stanovil od vyhlášení usnesení, ovšem zcela pomíjí skutečnost, že vyhlášeno musí být účastníkovi osobně. Je zde zásadní rozdíl proti předběžnému opatření podle z.ř.s., které je vykonatelné vydáním (srov. § 457 z.ř.s.), což je zcela odlišný postup než vyhlášením. Pokud by bylo možné vyhlásit usnesení o předběžném opatření z okna soudní budovy, jak to opakovaně (!) činí vyřizující soudkyně, pak by i § 457 z.ř.s. obsahoval termín „vyhlášením“, nikoliv „vydáním“. Jde o zjevné zneužití práva soudem k založení povinnosti v dřívějším než zákonném okamžiku v rozporu s § 6 o.s.ř.

---

Více podrobných informací o celé kauze najdete na stránce:

www.kynsperk.eu